Dolomity 2010

Plánovaný odjezd v šest se posunul na osmou a se sluncem v očích jsme vyjeli do Itálie. Na místo určení přijíždíme ve tři ráno. Při ranním probuzení kolem nás jsou už i ostatní, ještě počkáme na opozdilce, domluvíme si kdo odkud jede. Třemi auty vyjíždíme na přítok řeky Isarco. Nasedání je trochu složité. Po kiláčku pěkně tekoucí vody nabíráme ostatní a vyrážíme. Pěkná trojčička s mnoha serfovacími vlnkami. Po jedenácti kilometrech jsme u aut, počkáme až se navážou lodě a polochcíplí vedrem v šesti vyrážíme na spodní 3 km dlouhý čtyřkový úsek. V jednom válečku musím zvedat a praštil jsem se do ramene, ale v pořádku pokračuji dál. Dole zjišťuji, že rameno docela bolí, ale snad se rozhejbe. Další den je rameno už v pořádku, a tak mi nic nebrání ve splutí řeky Avisio. Bohužel řeka nemá moc vody, tak občas drhnem. Plavbu nám také znepříjemňovalo několik jezů po cestě, které jsme z větší části přenášeli. Jedno čtyřkové místo na řece nemělo také moc vody, ale jet se dalo. S Kubou jsme chtěli jet říčku Travignolo. Nicméně vyrážíme do Passo di Role s tím, že cestou zpátky koukneme na ty vodopádky. Pěšárna nás moc neláká, tak si s Kubou a Tomášem jdeme zalíst na jednu skalku. Naše výbava se skládala ze dvou sedáků, dvou osmiček, čtyř karabin a dvacetimetrové HÁZEČKY.



Po několika komických výlezech jdeme na parkoviště, kde ještě čekáme na turistickou sekci. Cestou zpět do kempu zastavujeme u Travignola a já se jdu kouknout na ty vodopádky, bohužel na špatnou stranu, tak jsem nic nenašel. V kempu se dozvídám, že Chrudimáci to jeli :-(, no nedá se nic dělat, hold si to dáme jindy. V pondělí přejíždíme k řece Brenta, která nemá moc vody a tak jí s tatíkem vynecháváme a jedem rovnou k Caorame. Po hodinové hledání vysedacího místa vyrážíme nasednout. Caorame také nemá moc vody, nicméně nasedáme a ve dvou vyrážíme. Řeka vypadá jako Koritnica, přesně jak Petr popisoval, akorát to trochu drhne. Když jsme dojeli, tak ostatní už byli na cestě. Převezli jsme jim auta na vysedací místo, kde jsme také udělali kemp. Když ostatní dojeli, tak trochu nadávali, že to nemělo vodu, ale mi jim říkali, že moc vody to nemá. V úterý vyrážíme na Mis a Cordévole. Pěkná turistická říčka. S Tomem jedem na Barace a nejvíc si užíváme. Na začátku jsme slaňovali z mostu, pak dělali spiny ve vlnce a také provokovali Barušku. Na konci se nám o zábavu postaral Hodic, kterej zůstal ve svíci zapíchej na šutru. Po vodě vyrážíme přes sedlo Duran do kempu Civatta. Cestou si s tátou dáváme kousek horního Cordévolu vody moc není a tak těžší místa se dají v pohodě projet.Večer se rozdělují skupiny na ferratu a fasujeme cepíny. Ráno v sedm nasedáme do smluveného taxíku, který nás vyvezl blíž hoře Civetta. Po asi hodinovém výstupu se již navlíkáme do sedáků a vystupujeme ferratou na vrchol. Na vrcholu se nám bohužel zatáhlo, a tak jsme mohli vyhlížet jen na jednu stranu. Vrcholové foto a zahajujeme sestup. Sestup je zprvu jednoduchý, ale poté jsme nastoupili na sestupovou ferratu a začalo jít do tuhého. Šplhem po železném laně ferraty pomalu ubíráme výškové metry. Cestu nám znepříjemňoval také sníh. Nejprve jsme kus slanili a pak vytáhli naše cepíny a běželi dolu.


Do kempu docházíme kolem osmé a plni energie jdeme hrát fotbálek.



Čtvrtek, na plánu je canyoning. Přesto že naše mapa má trochu malé měřítko, a některé cesty tam jsou dokresleny tužkou, dorazili jsem na parkoviště pod kaňon. Připravit věci a vyrážíme. Bohužel se nám nepovedlo trefit cestu, a tak si výstup projemňujeme trochou lezení po štěrkovišti. Kaňon je velmi pěkný hodně slaňování skoky skluzavky, prostě canyoning jak má být. Na parkoviště docházíme trochu déle a dost unaveni.



Někteří ještě vyráží na řeku Celina. V pátek přejíždíme do druhého údolí na řeku Boite. Na horním úseku přenášíme jeden strom, ale jinak bez problému. Spodní úsek jedeme ve čtyřech Petr, Čejpík, Kuba a já. Zpočátku klidné štěrkové koryto, ale po chvíli první zablokované místo. Řeka zmizela mezi kameny, Petr vylézá na prohlížení, ale Čejpík už je dole a ukazuje zvedlej palec, a tak jedem za ním. Další peřej a já vidím jen zvedlej palec. Jedno místo přenášíme. Po cestě je jeden jez s dost hnusným vývarem, Čejpík ho skáče vlevo a mi přenášíme. Za chvilku jsme u poslední peřeje, kde už na nás čekají auta. Opravdový bonbónek jedem v sobotu, Maé. Chrudimáci jedou napřed a dávají nám vědět, jak je to průjezdný. Přístup k řece je trochu cesta necesta a spád jako hovado, já jdu napřed, abych pak mohl pomoci ostatním. Na konci jsem uklouzl a patnáct metrů si dává loď sama, naštěstí se jí nic nestalo. Po třetím výstupu na kopec jsem již všichni dole, rozdělujeme se na skupiny a můžeme vyrazit. První zablokované místo, kus jedu, ale dál to nejde a přenášíme. Maé pokračuje uzoučkou soutěskou a prohlížení je téměř nemožné. Po kilometru je jeden asi metrový stupeň a kousek za ním strom v zatáčce. Báře na něm uplavalo pádlo a Aleš tam zaplaval, jeho pádlo jsem naštěstí vytáhl. Máme jen singlovou skládačku, a tak dávám Barče svoje pádlo a jedu se singlovým, naštěstí Michal chytil Báry pádlo, a tak jsem daleko jet nemusel. Po cestě přenášíme jeden strom. V neděli jsem se již trhli od ostatních a vyrazili do Rakouska na ferattu. Vybrali jsme si lehčí ferattu, tak si ani nebereme helmy. Po prvních dvou žebřících jsem zjistili, že zde udělali novou ferattu , která nám dává pěkně zabrat, ale poradili jsme si s ní. Při cestě dolu z feratty někoho zachraňovali vrtulníkem, tak jsme si prohlédli, i když z dálky, záchranou akci.

Polet

Středa 30. června, jedeme s tatíkem z Jirkou Jirouškem, s kterým jsem se proletěli. tady je video.