Listopadový seekajaking

S Honzou jsme měli naplánovanou Mikulášskou jízdu na seekajakách. Nějak se to sešlo a Honza mi psal, že je na víkend pěkná předpověď a jestli to tedy neuskutečníme o víkendu. Moc jsem předpovědi nevěřil, ale nechal jsem se ukecat (naštěstí).

Začalo tedy plánování půjčení kajaků odvoz atd. Na pátek jsme dostali ředitelské volno, což mi přišlo hodně vhod. S myšlenkou na to, jak bude v pátek hromada času, domluvil jsem si ještě s Martinou slackline. Mé plány mi však překazil tatík, který byl „naštvaný“, že jsem mu neřekl, ať jede s námi (ale já mu to určitě říkal – no fakt). Doplnil mi plány na pátek o přidělávání plechů v garáži. Ok v pohodě, s Martinou se dohodnu o hoďku déle a Honza říkal, že přijede po obědě. Ani nevím jak to přišlo, ale lajnu jsme nestihli, a tak se Marťa projela aspoň s námi k Orlíku, kde jsme nasedali.

Říční kilometr 154, místo našeho nasednutí. Společná fotka a už naše lodě odrážíme od břehu. Než jsme se pořádně seznámili s našimi kajaky byli jsme na Kamýku (134). Vytáhli jsme naše lodě a začali je přidělávat na kolečka, když v tom nám jeden děda povídá: „ Klucí, ale tam není žádná voda tam budete drhnout.“ Převezli jsme lodě pod hráz, kde vody bylo hodně a naše pádla začali čeřit vodu směr Slapy. Začalo se stmívat, tak jsme zastavili na večeři. Po vydatné večeři jsme opět odrazili naše lodě od břehu a už za šera vyrazili dál. Když byla tma a my nevěděli jestli jedeme do zátoky nebo jen do zatáčky byl čas na GPSku, kterou jsem sebral sestřičce. S trochou obtíží jsme se orientovali alespoň tam, kde bude příští zatáčka. Říkal jsem Honzovi, že vím o perfektním místě na spaní na Častoboři, kam jezdíme na potápěčský tábor. Proto jsme pádlovali dál. Když bylo už devět, začal jsem se obávat, že už jsme to přejeli. Na GPSce jsem vytipoval místo, kde by to mohlo být. Říkaljsem si, že když to tam nebude, tak to zapíchneme na prvním vhodný místě. Nevím jestli štěstí nebo můj „perfektní“ orientační smysl byl příčinou dojetí do Častoboře. Vynesli jsem si lodě do jídelny a pod střechou rozhodili spacáky.

O perfektní snídani se postaral Honza. Vynikající palačinky s nugetou nám dodali energii na další den pádlování. U Živohoště jsme potkali bandu kajakářů čítající deset možná víc kousků. Honzovo vyprávění o delikátní kachničce na Slapech mi dodávalo sil a já hrabal jak parník. Na Slapech (91) jsme na kolečka přivázali obě lodě a dovezli je před hospodu, kde jsme si vychutnali kachničku. S kachnou v břiše se nám dál nechtělo, ale přesvědčili jsme se. Kilometrové přenášení dalo zabrat nejenom nám, ale i našim kolečkům, která v půlce vypověděla službu a vypadala, jak když je přejel parní válec. S trochou improvizace jsme lodě dotáhly až k vodě a vyrazili po Štěchovické přehradě. Poetické údolí, kterým se zde Vltava vine jsme si náramně užívali. Vysoké skály, překrásné chatky ve stráních, blyštící se hladina, nejsem žádný poeta, takže vám to nedokážu tak nádherně popsat, jak jsem to cítil, ale byla to prostě nádhera. Při pádlování jsme si představovali peřeje hluboko pod námi, Svatojánské proudy, škoda, že si je už nikdy nesjedeme. Za soumraku přijíždíme ke Štěchovické hrázi (84). Poměrně krátké přenášení nám ztížila rozdělaná cesta. Když jsme zadýchaní dotáhli lodě až dolu, šli jsem se zeptat cápka, co nahoře něco montoval, jestli neví na které straně je propust ve Vraňský hrázi. Říkal, že neví, ale se starostí nám oznamoval, že je to tam docela volej. Asi si nevšiml, že jsme přijeli po přehradě. Ve Štěchovicích jsme se stavili na vynikající zmrzku a naše pádla opět prořízla vodní hladinu. Po tmě jsme hledali místo na spaní. Nejvhodnější nám přišel soutok se Sázavou. Postavili jsme stan, uvařili večeři, našli žížaly a nahodili. Čekání na rybu jsme si zpříjemnili kartami. Chytili jsme bohužel jen malou plotici nebo co to bylo. Proto jsme raději šli spát.

Ráno nás probudilo sluníčko a my rozespalýma očima koukali, jaké jsme si to vlastně vybrali krásné místo na spaní. Po pravé ruce sluneční odraz od vod Sázavy, po levé ruce mohutná řeka Vltava a uprostřed toho delikátní palačinky od Honzy. Co víc si přát? Dnes jsme trochu déle pospávali, a tak na vodu vyrážíme také déle. Přenášení Vraňské přehrady (74) zvládáme už jako ostřílení borci a v krátkém rukávu se zatínají naše svaly pod záběry směrem ku Praze. Kousek před Prahou potkáváme „fofrníka“ , který obdivuje naše lodě a s poznámkou kevral je kevral nám ujíždí. To nás samozřejmě nemůže rozházet a za chvíli jsme na soutoku s Berounkou říční kilometr 63. S jednadevadesáti kilometry v rukou vyrážíme ještě proti proudu. Naší představu, že to moc nepoteče jsme rychle zapomněli. Poté co jsme pracně vypáglovali pět metrů a při pokusu o podrbání jsme o deset zcouvali, jsem si další drbání rozmyslel. Asi po 2-3 km pro nás akorát přijela sestřička. Navázat lodě a s dobrým pocitem po povedeném víkendu frčíme domů.

Zákaz vstupu na hráz

Zahájení sezony freeridingem na Piláku

Státní maturita

Tak než napíšu report z moc moc povedený akce s Honzou, mam tu ještě jednu nesportovní vsuvku. Opět jde o školní sloh otištěný v Periskopu. Je to komentář ke generálním zkouškám státní maturity, které se asi nevyhnu.


Vypněte si mobilní telefony hraje se komedie


Pane Pavle Zelený,chtěl bych vám poděkovat za to, že mě v poslední době tak bavíte. Už loni, kdy jsem nastoupil do prváku, jsem se dozvěděl mnohé o státní maturitě, ale až teď zjišťuji na jakou komedii jsme si to koupili lístky. A že nebyli zrovna levný.

Musím vás jako autora pochválit, že v uplynulém měsíci, na který jste se připravovali čtrnáct let, jsem se velice nasmál. Může za to především první dějství komedie státní maturity, v podobě její generální zkoušky. Velké titulky v novinách mi oznamují „ V generální zkoušce neuspělo 30% studentů“. Nevím čemu se každý diví. Vždyť státní maturitu dělali už v jiných státech a výsledky byli podobné. Tak proč tu mluvíte o hlouposti národa.

Mnohem více mě však pobavilo dějství druhé. V tomto dějství se začaly objevovat články, které odhalili vaší nepřipravenost. Ale já vás chápu připravit se za tak krátkou dobu, jako je čtrnáct let, je opravdu náročné. Když jsem se dočetl, že vaši hodnotitelé ohodnotili některé studenty 120%, utíkal jsem se podívat do sešitu matematiky z 9. třídy. Naštěstí jsem se ujistil, že jsem dával pozor a pamatuji si dobře, maximum je 100%. Také jsem se dočetl na webu novinky.cz: „Chyby se vyskytly pouze na 343 středních školách, do generálky se jich přitom zapojilo 1228.“ Zde jsem opět uplatnil své znalosti matematiky a spočetl si, že je to 28% a to mi nepřipadá jako zanedbatelná cifra. Podle novinky.cz to svádíte na zadavatele. Proto se vás chci zeptat. Kdo ty zadavatele na to školil, když to neumějí?

Musím ocenit i kulisy této velkolepé komedie, o kterých jsem se také dočetl na novinky.cz: „Generálka přišla na 120 milionů korun, do konce roku se náklady přípravy státních maturit vyšplhají na 570 miliónů korun.“ K tomuto bych řekl asi jen toto. Jste hodný, když takhle šetříte. Já jsem se obával, kolik taková státní zkouška dospělosti bude stát. Tato čísla mě však velice uklidnila. Není to nic co by si náš stát nemohl v době finanční krize dovolit. Jsem také přesvědčen o tom, že všechny tyto peníze byli správně využity k přípravě státní maturity a ani koruna z nich nešla někomu jen tak do kapsy.

Přeji vám zlomte vaz a věřím, že po zatažení opony sklidíte obrovský aplaus. Vždyť by se od vás mohli učit tak známí autoři komedii jako je Molièr a jiní. Doufejme, že blížící se premiéra nebude také derniérou.





Zdroj: http://www.novinky.cz/domaci/216264-pri-generalce-maturit-bylo-spatne-vyhodnoceno-12-000-testu.html

Zrzek

Vodácká sezona již skončila a zimní ještě nezačala, proto zaplním tuto díru torchu netradyčním článkem. Jedná se o článek, který jsme měli ve škole psát pro MF Dnes na téma "(ne)zbytný alkohol". Zajímolo by mě proč mi tak krásný článek neotisky?

Orlov - Na samotě u lesa

Zrzek

Ahoj zrzku, chci ti říci, že tě mám moc rád. Tvou zlatavou barvu a nahořklou chmelovou chuť. Tu bílou pěnu, kterou si otírám z horního rtu, když si dám první lok. Než si dám další poslouchám tvůj melodický šum. Mám rád, když si tě hospodský váží a má čisté trubky, to abys byl ještě lahodnější.

Vím, neměl bych tě pít, ale nemůžu si pomoci. Proč vlastně? O tvé lahodné chuti píšu už výše, ale těch důvodů mám více. Jeden z nich je ten, že na tobě ušetřím. Kdybych vypil v hospodě tolik koly co tebe Zrzku, tak bych musel vykrádat banky, abych to zaplatil. Také přátelé mě nutí tě pít. Nevím proč, ale když před nimi stojím s vodou, tak na mě divně koukají a ptají se nejsem-li nemocen. Mám rád i ten strach a napětí, když si tě jdu koupit a nevím dostanu-li tě. Blížím se k tomu výčepnímu. Jeho tvář mi připomíná zmuchlaný hadr. Jen co ho ale slušně poprosím, a on vezme do ruky vybroušený půllitr, objeví se mu v té tváři úsměv jak si dává záležet, aby tě dobře natočil. Za to mu poděkuji a ocením ho dýškem. Odnesu si tě ke stolu, kde si s přáteli přiťukneme na zdraví a poddáváme se tvé lahodné chuti. Vždyť tvé léčivé účinky jsou i vědecky potvrzeny. Obsahuješ přeci vitamín B, a když se to s tebou nepřehání tak jen prospěješ.

Jediné co tvou konzumaci znepříjemňuje, je ta známá funkce y = n + 1 (kde y je vykonaná potřeba a n počet piv), kterou ty ovšem dobře znáš, ale já se nepřestávám divit, kde se ve mně takových tekutin bere. Chápu, že stát mi tě zakazuje pít. Mám totiž dost vrstevníků, kteří to dost přehání a nevědí kdy přestat. Samozřejmě, že by bylo lepší, abych nemusel porušovat zákon, ale jak by dopadli ti ,kteří neznají míru. To si raději nepředstavuji. Ještě jeden rok musím porušovat zákon, abych si mohl dopřávat tvé slasti.

Děkuji ti za mnohé zážitky s tebou a těším se brzy na viděnou Kuba.

Promo

Tak sem se konečně dokopal, střihnout to promo. Sice vyšlo docela dlouhý ale aspoň je tam vše. Takže enjoy it!!!

 

Vrbný video

Tohle video vzniklo při testování Sony Vegas, dobrej prográmek.

Zbirožský potok

Kilometráž: Potok pramení u obce Mýto v 514 m n. m., teče převážně k severu a u Čilé se vlévá zprava do Berounky na ř. km 77,4 v 249 m n. m. odvodňuje plochu 156 km2. Protéká nehlubokým údolím místy mezi lesy a loukami. Potok na horním toku spíše meandruje, ale postupně se údolí zavírá a úží. Před ústím potok pak spadá soutěskou Skryjská jezírka. Jezy jsou většinou nesjízdné (my jeli všechny).

Splouvaný úsek: Přísedice – Berounka obtížnost WW-II pozor na stromy a lávky. 3 km nad ústím soutěska Skryjská jezírka nutno prohlídnout.

Severní Čechy tečou jak hovado a já jsem na Moravě na kolech. No prostě k naštvání. V úterý večer jsem už doma a Honza mi píše, že by možná šel Zbirožský potok. Školu mám ve středu krátkou, a tak se domlouváme, že zavolá jak to vypadá. Škola skončila a Honza zatím nevolal, říkám si, že to teda asi neteče a jdu do posilky. Když jsem vylez na telefonu jsem měl nepřijatý hovor od Honzy. Že by? Rychle volám zpět a domlouváme se, že za půl hoďky se pro mě staví. Rychle tedy domů a zabalit věci. Honza akorát přijíždí, a tak vše jen nahážu do auta a jedem. Díky propustce do prostoru jsme za chvíli na místě určení a převlíkáme se do hydra. Za chvíli přijíždí i Honzův kamarád, který nás bude fotit a dělat řidiče. Při nasedání se mi nepoved břehostart a zůstal jsem zapíchlej pod kořenem, ale hned jsem se vytáhl. Po pár meandrech je první strom, který se dá přejet. Ze začátku trochu drhneme, ale potom už je to v pohodě. Ještě několik stromů, dva z toho jsme přenášeli, jeden podeskymovávám a trochu jsem se tam zadrhl, ale naštěstí nevyplaval. Lávky jsou taky velmi vtipné, na jedné Honza eskymuje. Tyto překážky nám trochu ztížili jinak příjemnou WW-II. Kus nad Skryjskými jezírky jde zleva vydatný přítok. A až k jezírkům je to velmi příjemné a rychle tekoucí. Soutěsku na jezírkách prohlížíme, uprostřed je asi nad metrovým skůčkem strom. Skůček padá asi do půl metru široké soutěsky, ale bohužel se stromem se nedá hnout. Nad stromem je zatáčka podél skalky, dva válečky stopeři. Hlavní proud teče pod strom, ale je tam dost velkej vracák. Chci si to dát, ale Honza mi to zamítl, že mě tam takhle večer nebude někde lovit. Po přenesení jezírek pokračujeme skoro za tmy směr Berounka. Po cestě jsou dva brody s malým skůčkem. Za tmy dojíždíme do Berounky a asi ještě půl kiláku jedeme po Berounce k mostu, kde na nás čeká Favorit. Domů se dostávám v devět a jsem rád, že jsem si mohl zpříjemnit pracovní týden hezkým potokem díky Honzovi Vacurovi .

FOTO: Radek Skoupý

Čerťáky 2010

Víkendové Rakousko

Ani jedno půjčení lodě nevyšlo a tak ve čtvrtek večer mě Viky vyzvedává s mojí starou dobrou rodeovkou. U Jirky se však ukazuje, že je to jedině dobře, protože dvě lodě a kolo na střeše Fabie je tak akorát a můj Scooter se veze hezky uvnitř.


V noci přijíždíme pod most na Lammeru. Ráno jsme si přispali a na vodu vyrážíme trochu dýl. Při oblíkání zjišťuju, že mám jen jednu botu. Lammer jsem ještě nejel, tak nevím do čeho jdu. Pár skůčků a už jsme u kaskády. Rychlé prohlédnutí a jdeme na to. Uprostřed mě trochu stopuje jeden váleček, ale bez problému pokračuju, průskok u skály a z pracáku, koukám na Víťu. Pár záběrů a jsme u schodu s válečkem. Za naší nižší vody se dá bez problému prohlídnout. Viky jede první a bez problému projíždí. Já jedu hned za ním a v pohodě boofuju, ještě Jirka taky v pohodě a jedeme dál. Pár peřejí a jsme u úzkého průskoku u skály, bez problému projíždíme a už jen pádlování k autům. Rychlé navázání a jdem na druhou jízdu. Druhou jízdu jsem už pěkně uvolněnej, a tak si sem tam dám nějakou tu drobnou chybičku.

Po vodě přejíždíme přespat do tunelu. V noci dorazila i Moravská parta, a tak ráno už dvěma autama přejíždíme ke Kopáči. Nasedáme u válečku, kde se snažím o rodeo, ale je na mě moc pomalej. Viky do něj najíždí bokem a vyjet se mu daří až po čtyřech minutách. Za chvíli dojíždíme k jezu, který je moc pěkný. Dál jen malé peřejky a s Kubou začínáme být dost znudění. Konečně přijíždíme k první kaskádě, kterou si dáváme hned dvakrát. O kus dál druhá kaskáda taky dvakrát a pádlování k autům.

Dáváme svačinu a přejíždíme se podívat na Talbach. Talbach má vodu akorát, ale nikdo, kromě Páji, se na něj moc necítí. Ještě prohlídnout Untertalbach , na ten si už věříme víc, ale není moc vody. Vzhledem k tomu, že prší rozhodujeme se, že počkáme do rána, jestli nenastoupá voda. Bohužel jediné spaní je v kempu za 15 éček.

Ráno za deště Pavel svařuje loď z včerejšího Kopáče. Vyjíždíme k Untertalbachu a voda na tom už je líp i počasí se už umoudřilo a tak jdem do toho. Pár záběrů a první těžší místo, Ú průskok do slajdu. Projíždím úplně v pohodě. Další skok kde zůstávám viset ve válečku, ale hned se z něho vytahuju. Kuba kopíruje mou jízdu a je taky v pohodě. Další místo ze včerejšího prohlížení. Řeku rozděluje skála, vpravo voda padá pod skálu, ale vlevo se dá v pohodě projet. O kus dál prohlížíme vodopád, nájezd je dost blbej, a tak svojí rodeovku radši přenáším. Pavlovi první skok nevychází a krysí, ale napravuje to další jízdou. Druhej Pavel skáče v pohodě, Jirka to bere trochu po skále, ale taky dobrý, předpisovej skok se daří Vikymu. Hned pod vodopádem slajd na skálu moc zábavný. Za chvíli prohlížíme slajd u mlýna. Všichni bez problému projíždí, Kuba dokonce pozadu. Další slajd vypadá v pohodě, pod ním se řeka rozděluje do dvou ramen. Levé je v pohodě a do pravého není moc vidět. První jede Jirka s Pavlem. Slajd v pohodě, pod ním v pohodě trefují levé rameno, dole čekaj s házečkama u dvou válečků. Po nich jedu já s Pavlem. Slajd najíždím jak jsem chtěl, ale dole se už nestíham trefit do levého ramene a tak jedu za Pavlem do pravého. Pohodově ho projíždíme a jedem do válečků první v pohodě na druhém Pavel plave, ale hned se odchytává. Kuba jede taky pravým ramenem a jak jinak než pozadu, ale taky v pohodě. Poslední těžké místo skok proti skále a výjezd vpravo. Najíždím váleček, pod skokem mě trochu drží, rychlej záběr a vyjíždím ven.

 U aut dáváme svačinu. Rozloučení s moravskou partou a razíme domů. Vikyho vysazujem v Krumlově a jedem směr Příbram. Na silnici nám přeběhle přes cestu černá kočka, ale nějak mě to nevzrušuje, ale za Pískem nás dostala prasklá pneumatika. Rychlá výměna a už jsme doma.

Vingart

Když jsem zjistil, že budu tátovi pomáhat ve Slovinsku a nestihnu kvůli tomu Sopáč, tak jsem moc nadšenej nebyl. To jsem ještě nevěděl, co mě čeká. Jeden den jsme neměli vodu, a tak jsme se šli kouknout na soutěsku Vingart. Jako správný vodák jsem hned koukal, kudy bych to jel. Za chvíli jsme na konci, tak si říkám, že by to šlo jet. Rychle tedy zpět na horu, kde se oblíkám do hydra a už jsem na vodě. Tatík a Honza mi dělaj záchranu. Jen jak vjedu do soutěsky, tak už na mě ukazujou prsty a spouště foťáků cvakaj. První skůček se mi moc nepoved, ale to napravuju na dalším. Pod vodou je kláda, ale bez problému boofuju.

Ještě jeden skok a už jsem u prvního těžšího místa. Úzký průskok u skály. Ještě ho prohlídnu z blízka a už jedu. Nájezd na skalku a čistě projíždím, jak jsem chtěl.

 Pár záběrů a jsem u velkého finále. Asi 3 m vysoký skok. Prohlížení, nájezd nevypadá úplně nejlíp, ale jdu do toho. Ještě než jsem skočil se o zábavu přihlížejícím postaral Pohádka, který se opřel o zábradlí mostku a to se pod ním zlomilo. Po asi 7 metrovém pádu, naštěstí do vody, se vzpamatoval a přihlížející se otočili zpět k vodopádu. Rozjíždím se z lagunky skáču vpravo přes skalku.

 Skok se mi daří dobře, dopadávám vedle skalky a nemám místo na záběr a tak mě voda stahuje do kapsy za vodopád. Vyzvedávám a zkouším projet vodopád ze zadu. To se mi bohužel nedaří a jsem z pět v kapse za vodopádem. Druhý pokus se taky nedaří a já musím vyplavat. Loď bez problému odplavává dál, ale já zůstávám za vodopádem. Zkouším podplavat, ale nejde to. Na druhý pokus se chytám házečky a vytahujou mě ven. Bez škrábnutí se vracím s lodí na rameni přes pokladnu, kde na nás moc pěkně nekoukali, zpět k autobusu.