přehrada Barrage du Sautet
canyoning RAVIN DE SAINT-JEAN
Zrovna přejíždíme od Verdonu k Ubaye, když mi Petr s Janou oznamují, že budu muset napsat nějaké povídání o tom, jak to tam všechno bylo. Snažím se z toho vykecat, ale mé snahy jsou marné. V pondělí po příjezdu mi ještě píše Petr, abych na to nezapomněl, a že prý stačí jeden dva nejsilnější zážitky. No a tak mi nezbývá nic jiného, než něco napsat. Zážitků bylo spousta a vybrat z nich dva bude asi složité. Velmi silným zážitkem byla například první řeka Rýn, která se mnohým líbila, hlavně blbečkům co jezdí na rodeovce a pak si stěžují, že je bolí nohy. Ale jinak byla pěkná. Ferraty byly také velice pěkné, především krajinově, ale i obtížnostně a nesmím zapomenout ani na pěkný válec Rabiaux na řece Durance, který ocenila především raftová sekce. Já tady však chci vzpomenout na dvě řeky a sami určitě uhádnete na jaké. Je to řeka Bonne a řeka Guil.
BONNE
Již v noci přijíždíme k Bonne. Většina spí u vysedacího místa. My však odjíždíme dál, protože jsme se tam už nevešli. Ráno se všichni scházíme u mostu Pont du Prete, kde je také vodočet, podle kterého se rozhodujeme, že pojedeme spodní těžší usek. Ještě rychlou snídani a honem do hydra. V tuto chvíli ale nastává téma k debatování a to velice záludná otázka: „Long či short neboli krátký či dlouhý neoprén?“. Po deseti minutách, kdy už je skoro každý rozhodnutý pro krátký, nás Petr tvrzením: “Oblékáš se na vodu a ne na vzduch a co když zaplaveš nebo budeš někoho zachraňovat!“ přesvědčil do dlouhého a to se některým i docela vyplatilo. Takže oblečeni do dlouhých neoprénů se začínáme rozcvičovat a pomalu nasedat. V tu chvíli se objeví Francouz. Po složité konverzaci nám dělá průvodce po řece. Nutno dodat, že nám to dost usnadnil. A tak už konečně vyjíždíme na vodu a po pár metrech vjíždíme do první soutěsky, tak akorát na loď = drossage, jak jsem se dozvěděl z Petrova průvodce. Začínají i valečky a menší schody velice pěkné. Postupně se obtížnost zvětšuje a my dojíždíme k jednomu většímu schodu. Zde jde pár lidí prohlížet a my zatím nervózně čekáme nad peřejí a už konečně jedem první schod. Pohodička, pod ním lagunka. Najednou mi někam zmizela řeka. Francouz mi ukazuje, ať jedu doprava,: „Na takovej šutr?“ říkám si, asi chce, abych to přes něj boofnul, tak jedu. Nemám skoro žádnou rychlost a jsem už skoro na hraně. Rychle tam hodit záběr a už vidím, že je to jen takový sjezd. V pohodě stavím ve vracáku, kde se dozvídám, že Ivetka zaplavala a ostatní jí jeli chytat loď. Čekám tedy na ty, co to ještě nesjeli, abych nejel sám. Dojíždíme k další peřeji, kde na nás čeká Bára a říká nám, že ostatní to přenesli. Přenášení je trochu horolezecké a tak s Michalem přemýšlíme, že to pojedeme. Ještě koukneme, jak to projede Frantík, ale pak to radši přeneseme. Kousek pod peřejí potkáváme Ivetku a říkámejí ať tam počká na mostě, že pro ni pak sjedeme. O kus níž už na nás čekají ostatní a mají Ivetčinu loď. Petr si jí chytne na hupgumu a jedeme dál. Po chvíli už dojedeme nakonec, kde nás čeká svačina a nepádlující sekce.
BONNE
BONNE
GUIL
Ráno brzký odjezd, abychom vše stihli. Začínáme ferratou v Hradním příkopě, kde si nejenom užíváme krásy ferraty, ale také prohlížíme řeku a rozhodujeme se, jestli tento úsek pojedeme. Hned jak slezeme z ferraty odjíždíme nahoru k řece, kde budeme začínat. Klasický oblékací problém long či short se mě tentokrát netýká a tak jsem rychle oblečený a už vyrážíme. Pěkné peřeje WW III+. Honza Hodic plave, je dosti nervózní a moc si to neužívá, zato ostatní ano. Dojedeme až nad hradní příkop, kde končíme. Já a Kuba už máme vynesené lodě, když se dozvídáme, že to někdo jede. Rychle lodě na ramena a za nimi. Naštěstí jsme je ještě stihli a tak jedeme s nimi. Vjíždím do Hradního příkopu a přede mnou jen bílá voda. Snažím se udržet loď rovně, ale dělá mi to velké problémy a do obávaného esíčka najíždím skoro bokem. Naštěstí je to úplně v pohodě a stavím u ostatních ve vracáku. Slyším jenom: „Z tý ferraty to vypadalo úplně jinak, nebo tady je snad víc vody než bylo ráno.“ Jedeme dál, už jen pár průskoků a jeden válec, ze kterého musím vylehávat, ale to je u mě běžný. Dojedeme a čeká nás ta nejhorší část, donést lodě cca 500m k autům. Vyčerpaní dáváme malou svačinku a přejíždíme ke Trojkombinaci. Ještě rychle prohlídnout, první skok bude pohoda je tam jazyk, ale ten druhej bude horší. Rychle přinést loď a už koukám, jak to jede Petr. Válec na první části ho pěkně loopuje a tak začínám mít obavy. No nic, ještě poslední načtení cesty a už sedím v lagunce nad peřejí. Přede mnou jede Kuba a podle pohledů diváků, kterých bylo opravdu mnoho, vidím, že to sjel a tak rychle cvičný eskymák a vyjíždím. Jen se rozjedu, už vidím, jak si to štráduju do tý neuvěřitelný jámy. Předvádím pár šrotwheelů a vyplivává mě to na skálu. Chvilku čekám, jestli mě to z ní stáhne, ale nic. Tak zvedám o skálu a hned přepadávám zpátky, rychle eskymák a už zase padám do ohromný jámy. Rychle zvedám a jenom vidím, jak míjím zády kapsu ve skále. Dva záběry a už sedím dole ve vracáku a mám za sebou trojí zvedání na Trojkombinaci. Za mnou dojíždí Jirka, který jede úplně předpisově. Trochu vydýchat a jedeme dál pěkné čtyřkové peřeje. Asi po dvou kilometrech už nemůžeme, tak dáváme pauzu a probíráme, jak to kdo sjel. Dále se řeka uklidní, ale jenom na chvilku, aby nabrala síly na další úsek. Válce jsou pořád blíž k sobě. Stavím ve vracáku, ohlížím se a vidím, jak Jirka plave. Pokouším se chytit loď, ale bohužel se mi to nedaří, protože pode mnou je zablokovaná peřej, kterou přenášíme. Jirka je v pohodě na břehu a loď mu odlovili nějací rafteři, takže nám nic nebrání pokračovat. Po chvíli dojíždíme
k tunelu, kde já, Kuba a Jirka končíme. Petr s Honzou sjíždí válce před tunelem a i s Pepou pokračují dál .
GUIL - Trojkombinace
GUIL - Trojkombinace
GUIL - Trojkombinace
Guil
Guil
Guil
Tak takhle jsme si užívali Francii. Bylo to velice pěkné a děkuji Petrovi, že mě vzal s sebou a že jsem si to mohl takhle užít. A nezapomeňte: „Zážitek nemusí být hezký,ale intenzivní“, ale já myslím, že mé zážitky byly spíše hezké.
Ahoj Kuba
Žádné komentáře:
Okomentovat